Pracovní využití:

 

Nebudu zde popisovat to, to lze o pracovním využití kernů dohledat v literatuře nebo na internetu. Spíš se podělím o praktické zkušenosti se svými psy.

Přestože jsou kerni původní lovecké plemeno teriérů, jsou v České republice k lovu používáni spíše ojediněle. Co je přesným důvodem toho, že si nezískali větší oblibu v mysliveckých kruzích? Těžko říct, nicméně jak se zdá, je důležitým faktorem vyšší pořizovací cena štěňat a možná také obava, jestli pes bude pracovat. Obavy pramení z toho, že kerni nejsou pravidelně předváděni na loveckých zkouškách jako jiná rozšířenější plemena, nejsou v myslivosti běžně používaní a potenciální zájemce o plemeno tak nemá možnost vidět a posoudit práci psů na vlastní oči... Přitom kerna lze bez obav využít v myslivosti prakticky stejně jako třeba borderteriéra nebo foxteriéra.

 

Ze svého dosavadního soužití s kerny o nich mohu po pracovní stránce napsat toto:

Předností obou mých fen je hlasitost na stopě, kterou dokážou držet značně daleko. Mají velký zájem o zvěř, výborný nos a dobrý orientační smysl. Pokud na ně z nějakého důvodu nemůžu čekat na místě, odkud se vydaly za zvěří, najdou si mě po stopě samy. V těchto případech je samozřemě dobré nepodcenit nácvik disciplíny "stopa vůdce".

Na honech dobře slídí, zvěř hlasitě nahánějí a v případě, že se pustí např. za srnčím, brzy se vracejí zpátky do leče. Při nátlačkách na zvěř černou pracují v leči samostatně a opět hlasitě nahánějí. Do kontaktu se zvěří nejdou (tedy aspoň ne moji psi), mají ze živé černé zvěře přirozený respekt.

Při práci na barvě jedna fena pracuje velmi klidně a soustředěně, druhá jde naopak někdy dost zbrkle, nicméně to už je otázka výcviku. Postupem času mohu říct, že po zavedení do praxe se moje starší fena výborně osvědčila při volných dosledech černé zvěře, kdy u nalezené zhaslé zvěře hlásí, v jednom případě předvedla práci oznamovače.

S ostrostí na škodnou to je trochu horší, ale nemají moc příležitostí se projevit. K norování své psy nevyužívám. Pokud se setkáme v polích s toulavou kočkou, doženou jí a zpravidla na ní hlasitě doléhají a drží na místě než přijdu. Starší fenka do kontaktu nejde, mladší je ostřejší a slabší kočku dokáže zadávit.

Co se týká vody, tak hlavně starší fena Axa ji přímo miluje a nebojí se jít ani do hluboké vody. To jsem si ověřila na velkém honu na kachny na rybníkách, kdy slídila v rákosí, pouštěla se daleko na vodu a snažila se kachny z hladiny zvednout.

Aport nemáme nacvičený, ale střelenou kachnu jsou obě feny schopné vytáhnout alespoň ke břehu.

Jediným nedostatkem je někdy trochu horší ovladatelnost a problém s odvoláním od zvěře. To ale u teriérů a hlavně u mladých psů není až tak neobvyklé. Je to otázka času, výcviku a v praxi získaných zkušeností.

 

Jak se o kernech píše, dají se použít na vše, na co fyzicky stačí. Lovecké vlohy mají výrazné, jde jen o to, usměrnit jejich temperament a přesvědčit tvrdou teriéří hlavičku. Což se ne vždy hned daří, ale i v rámci jednoho plemene vždy záleží na osobnosti konktrétního jedince.