Axa - dosled prasete 10.1.2014

Fena Axa (Carrie Fran-Evis) má za sebou první letošní dosled divokého prasete. V pátek 10. ledna kolem půl osmé večer mi volal táta, že střelil na prase, to však nezůstalo v ohni a uteklo. Vzhledem k tomu, že letošní zima je tak skoupá na sníh, nebylo možné obeznat nástřel podle stop a zjistit, zda je divočák poraněný nebo ne. Domluvili jsme se, že nebudeme čekat až na ráno, ale že vezmu Axu a zkusíme prase dosledovat. Asi za půl hodiny jsem s Axou dorazila na místo, les ozařovalo jen matné světlo měsíce a táta už na mě čekal. Ukázal mi pravděpodobné místo nástřelu. Axa si prostor chvíli ověřovala (v době výstřelu tam bylo více kusů černé zvěře) a pak už mě na barvářském řemenu vedla přes zalesněnou paseku. Po chvíli jsem si ve světle baterky všimla barvy, otřené na jednom ze stromků, ujištění, že jdeme správně. Předtím jsme totiž na nástřelu žádnou barvu nenašli. Na konci paseky stopa pokračovala do před lety zalesněného pruhu, ze kterého byla nyní téměř neproniknutelná houština. Tam se mi za Axou nechtělo, bylo to přeci jen dost riskantní. Na okraji houštiny jsem jí proto odepnula z řemenu a pustila. Byla to premiéra s hledáním na volno a navíc v noci a netušili jsme, jak se zachová, pokud prase najde. U živého by hlásila, ale u zhaslého možná jen jednou dvakrát štěkne. Axa hned zmizela v podrostu a chvíli se nic nedělo. Pak jsem zkusila dvakrát zapískat a na to se ozvalo krátké štěknutí. Na moje volání "Kde máš prasátko?" se začala ozývat víc. Prodírali jsme se houštinou za hlasem a po několika metrech jsme ho našli. Prase bylo již zhaslé, Axa ho zuřivě škubala a chvílemi hlásila. Nočním lesem se to rozléhalo do dálky. Dostala velkou pochvalu za dobrou práci a my měli radost jak z úspěšného lovu tak i z dosledu. Kernteriér opět prokázal, že v myslivecké praxi má mezi ostatními loveckými plemeny své pevné místo.